GetTheLouk - kosmetický nadšenec a beauty kanál, který 2x týdně přináší nové recenze kosmetiky a líčící tutorialy.
Ranní spěch je asi ta největší potvora, kterou běžně denně potkáte. Bojuje se s ní těžko, ale dá se porazit. Já mám pro vás právě pár tipů na to, jak s ní zatočit a ještě na konci vypadat skvěle! Já to taky zvládla, a to při čtyřicetistupňovém horku. Takže pojďte si ráno zařvat “Jsem machr!“ ;)
PS: Neptejte se na produkty, které se ve videu objevují jako křoví.
Často mi chodí dotazy ohledně tvorby blogu, jeho vzniku a blogování jako takového. Na tyto dotazy se většinou nedá odpovědět jednou větou, je to většinou celý pytel věcí, které je potřeba znát a umět. Všechny ty věci jsou spolu provázané a nelze je jen tak vynechat. Proto jsem se rozhodla vám snad trošku pomoct. Bloguju už skoro 10 let, i když s GetTheLouk žiju pouze necelé dva roky. I tak si myslím, že pár věcí bych snad začínajícím blogerům či těm, kteří o tom snad uvažují, osvětlit mohla.
Nejdřív ale řeknu snad jen to, že když já začínala, tak to nebyl takový trend. Blogy teprve zažívaly svůj boom, nebylo zvykem k tomu být aktivní na pěti dalších sociálních sítích a tak podobně. Byla to záležitost snad i komorní společnosti. Některé kamarády z „tehdejšího blogového světa“ mám teď za nejlepší kamarády a s pár ostatními se často vídám. Zkrátka trošku jiná věc.
Nicméně to mě ale naučilo základům. Naučilo mě to si spoustu věcí dělat sama, a to od základů. Protože to nebylo volně ke stažení. Navíc moje máma pracuje v oboru grafiky a programátorství, takže s případnými konkrétními dotazy jsem mohla jít za ní. Nicméně nebylo to tak, že by mě to máma učila. Vždycky říkala, že cennější je se v tom vykoupat a přijít si na to. Dřív jsem jí proklínala, ale teď zpětně jsem jí neskutečně vděčná! Toť asi první rada, řekla bych.
Jako první si ale musíte uvědomit, proč chcete blogovat. Co je tím motivem? Pokud je to touha se s ostatními podělit o něco, nějakou zkušenost, recept, recenzi, dojem, fotky, tak je to správně. Je jedno, zda vás baví psát a berete psaní jako koníček nebo máte koníčka, který vás baví, a psaní je už jen platforma, jak o něm dát světu vědět. Motiv by neměl být tipu: je to in, každý to dělá, dostanu něco zadarmo, udělám to natruc rodičům či někomu jinému a tak podobně. Zdá se to být jasné, ale bohužel v dnešní době mi přijde, že ty původní důvody se rychle vytrácí.
Pokud vás motivují důvody zmíněné v začátku předešlého odstavce, tak můžete číst dál. Za druhé si uvědomte, co blogování znamená!
… k veřejné diskuzi, debatě, pomluvě, ale i pochvale a obdivu. Lidé o vás budou mluvit. Nejen lidé na internetu, ale zprvu lidé kolem vás, například ve škole. Na to se připravte. Blogování se jim nemusí líbit, nemusí ho chápat. Nemyslete si, že na váš blog nepřijdou, zní to divně, ale i internet je strašně malé místo ;)
Nejen místo svého bydliště, školy, ale i jména kamarádů, kteří do vašeho virtuálního světa nechtějí být zataženi. Určitě o tom povězte vašim rodičům. Povězte jim, proč to děláte, co to obnáší a že vás to baví, oni pak mají šanci vám pomoct například právě s tou ochranou osobních údajů. Věřte, že vám nechtějí zatopit, chtějí vás jen chránit. A i hloupost typu: „Jedeme na měsíc pryč na hory, jupí!“ v kombinaci s uvedením adresy (v dobré víře, že vám někdo pošle dopis), vás či spíš pak vaše rodiče může stát vykradený byt/dům. A tomu se dá snadno předejít. Takže se nad tím rozhodně zamyslete.
… měli byste někdy přispívat. Ideálně pravidelně. Ale k tomu se dostaneme v pozdějších článcích. Ideální je mít jasno v tom, co a kdy dáváte online. Lidé musí vědět, co od vašeho blogu očekávat. Pokud jim naslibujete pět článků týdně a měsíc pak na vašem blogu chcípnul pes, jak si lidově říká, lidé budou zklamaní. Je jasné, že existují životní situace, kdy člověk nemůže zkrátka přispět. Tyhle chvíle asi nechce zažít nikdo z nás a nikdo je nikomu nepřejeme. Blog v tu chvíli ale není všechno. Pokud vám to situace či vaše psychika dovoluje, napište dvě věty o tom, že vás život momentálně stojí za prd a že to vážně nejde. Férové jednání je pro blog, podle mě, vždycky přínosem.
Blog není čtený stovkou čtenářů přes noc. Žádný blog si nezaregistrujete s tím, že už máte rovnou tisíc čtenářů. Chce to trpělivost, vášeň a pravidelnost … Musíte jen čekat. Ono se to vyplatí, věřte mi. Navíc bez těch prvních pěti, by jich sto nebylo, bylo by jich jen 95, ne? :)
Zkrátka nezapomeňte, že „Každá mince dvě strany má“, protože v blogování je to dvojnásob pravda. Je to zábava, ale nese s sebou spoustu poviností a strastí.
Bloger musí být milion osob v jednom, když to tak řeknu. Berte to jako jedno povolání, kde musíte zastoupit 10 prací. Bloger musí umět:
psát – pokud nenapíšete větu bez gramatické chyby, na blogování si pár let ještě počkejte. Neříkám, že každý nemáme den, kdy napíšeme nějakou gramatickou hloupost, ale pokud vás gramatika ve škole ještě minula, řekla bych, že bude lepší si ještě počkat. Já jsem zastánce toho, že lépe se čtou blogy lidí, kteří umí psát, ale to neznamená, že pokud nejste zrovna Hemingway, blog není pro vás. To vůbec ne, ale vidím v tom přeci jen malou výhodu, či případně prostor, kde může člověk růst.
fotografovat, pokud má na blogu fotky – nejde tu o soutěž fotografie roku, ale spíše jde o to, aby fotky byly ostré, bez zrna, ne moc tmavé či přesvětlené a ideálně v dobré kvalitě (dneska i malý foťák na cesty umí poměrně dobře fotit) Fotky by měly být na blogu i dostatečně velké, ne zas ale v původním rozlišení.
natáčet videa, pokud chce na blog dávat videa – zde je to asi to samé, co u fotografií, plus se k tomu přidá zvuk, editace videí a tak podobně, vlastně je z vás herec, scénárista, kameraman, produkce i post-produkce v jednom. Zkrátka spousta práce.
hledat – na blogu vám stále něco nepůjde, navíc ze začátku toho na vás bude opravdu hodně. Musíte se tedy naučit, že když vám něco nejde, automaticky to zadat do googlu a číst. Google je studnice informací a pro váš život v dnešní době celkově je k přežití prakticky nutné umět hledat!
programovat nebo alespoň rozumět základům html (dneska většina lidí používá redakční systémy a šablony, ale i tak se hodí umět html, ideálně ještě základ php a css :D)
grafiku nebo alespoň rozumět jednoduché úpravě fotografií (jako je například zmenšování, přidání textu a podobně)
Musíte znát pojmy jako je doména, redakční systém a mnohé, mnohé další. Ze začátku to není to jen „sednu a píšu“, alespoň ne, pokud se má jednat o kvalitní výstup.
Těmto všem zmíněným bodům bych se ráda postupně věnovala. Některým více do hloubky, jiným méně, tak snad vám pomůžou na vaší cestě blogováním. Věřte, že je to spousta práce, ale svět na tom nestojí.
* Všechny rady jsou čistě jen mé názory, neříkám, že není více věcí poutajících se k tomuto tématu. Navíc neříkám, že mé rady jsou vytesané do kamene, spousta věcí se určitě dá dělat i jiným způsobem, než radím. Navíc ke všemu potřebujete bohužel i trošku toho štěstí. *
Následující díly:
2. díl: Když se zakládá blog
3. díl: Jak psát blog?
4. díl: Jak formovat články po vizuální stránce
5. díl: Fotografování
6. díl: Úprava fotek
7. díl: Videa a výbava k nim nutná
8. díl: Videa a jejich samotné točení
9. díl: Videa a jejich střih
10. díl: Jak se vaří tutorial
+ článek o tom, jak se poprat s kritikou a negativními ohlasy
O tom, jak je obočí důležité se obecně ví. Ale jak zařídit to, aby obočí působilo přirozeně, upraveně a přitom správně, to už je často záhada, o které se moc nemluví. Obočí mění kompletní výraz obličeje, a proto k němu musí dobře sedět. Tak snad vám tohle video dá pár rad, jak na to. Pamatujte ale, že jediným soudcem, zda vám obočí sedí nebo ne, jste vy. A ideálně s odstupem času. Změnu, kterou v obličeji obočím uděláme, vážně nevidíme hned, tak opatrně ;)
Víte, že u těhle článků vytáhnu nějaké téma, které se s líčením či jeho názvem pojí nějakým velkým oslím můstkem. Chtěla jsem tu psát o kráse stínů, se kterými jsem nalíčená, ale tu myšlenku teď ožužlává pes. Můj vysněný pes.
Slibuju, že ke stínům se vrátím, ale se s váma musím podělit o myšlenku psa. Ne živého, pejska domů nechci, krom příšerné alergie, která mi v tom trošku brání, mám doma u rodičů tři chlupáče, které si můžu tu a tam užít. Bez práce – ideální, ne? Pejsek by měl být výmarský ohař nebo anglický setr. Výmarák v bílé, svetřík v jeho přirozené modro-bílé. Měli by být z umělé hmoty v životní velikosti a měli by stát přesně uprostřed mého obýváku. Nebo možná jeden u televize a druhý bude hlídat dvěře na terasu.
Kdysi jsem chtěla takovou tu velkou krávu, kterých bylo po Praze miliony. Byly různě pomalované a pro mě byly doslova k pomazlení. Jenže kráva stála pomalu půl milionu, takže můj pokoj zel prázdnotou. Ale teď chci psa v bílé barvě. Ani nemusí mít ty diamanty jako ty božské stíny od Urban Decay, ke kterým bych se pravděpodobně měla asi vrátit, že?
Tohohle fešáka jsem si přivezla z Milána. Bylo mi jasné, že jeden z Moondustů doma určitě potřebuju. Nakonec to vyhrálo tohle třpytivé štěňátko pro svou praktičnost. Ano, racionální volba – tmavší hnědá je ideální pro denní líčení, párty líčení, klasické kouřovky, trhlé líčení a tak dále a tak dále…
Je to skoro jako hladina jezera, která odráží obří měsíc v úplňku, mixlá s mořem, za které zapadá slunce. Hnědá se zvláštními bílými a žlutavými třpytkami, které odráží světlo natolik, že si někdy ani nepovšimnete, že se jedná o hnědou. Zkrátka fascinující efekt. Já ho doplnila ještě o modou spodní linku, která jde od tmavě fialové ve vnějším koutku až po mentolkovou v koutku vnitřním. Až na fotkách mi to připomělo můj Purple Minty Storm Tutorial. Ale co je léto, tak pro nepřidat do každého líčení trošku té divočiny, že jo? :)
Nevím, jak vy, ale já se díky těmhle stínům znovu zamilovala do tmavých kouřových očí. I když jsou lehce poblázněné tou spodní linkou, furt jsou to temnější kouřovky, jaké jsem na podzim a v zimě nosila na párty. Celé jaro jsem je nějak nesnesla, namalovala si je, ale většinou šly zase dolů a teď? Teď se jich nemůžu nabažit! Mám pocit, že je musím nosit každý den. No, uznejte, nejsou božské?
Oranžové a růžové na očích umí udělat doslova andělský dojem. Myslím si, že není divu, že jsem se do nich tolik zamilovala. Tyhle odstíny mi připomínají západ slunce, červánky, které jsou nejkrásnější právě teď v létě. A pokud nejste na ta „motýlí křídla“, klidně buďte s vínovou střídmější, i tak budou tyhle barvy na očích vypadat krásně. Ostatně to ony, budou vždycky. ;)
Focení na popřípaě mezi balíky slámy je jednou z nejpopulárnějších scén vůbec, řekla bych. Skoro každý má aspoň jednu pěknou fotku z pole. A mně chyběly. A tak jsem se prostě sebrala a šla. Stočené balíky mi připomínají hnízda ptáků a asi i z toho pramení veškerá inspirace. Makeup neměl být nic dramatického, někdy do toho zahrnu i pírka, ale to se asi nehodí na pole. Tak proto je to tentokrát v trošku zjednodušené verzi.
Na poli bylo kupodivu „narváno“. Sdílela jsem balíky s nějakým jiným panem fotografem. Takový paradox. Z fotek zní prázdnota, dálka, volnost… A ono ne, ve skutečnosti někdo fotí vedle vás. Do teď se nad tím směju, fotky a realita nikdy nebyly totožné.
Je to klišé, ale pole a balíky na něm budou vždycky zajímavým objektem k focení. To, jak jsou poskládány, to, jak si jak někdo hraje s vaší kompozicí a vy s tím zkrátka nic neuděláte. Ale o tom, že ty svině strašně píchají a smrdí už nikdo nemluví. Jakto?