Úprava fotek … Aneb počty s blogem!

Vyfocením fotky to nekončí, ale tak trošku začíná. Při focení se často ztrácí intenzita barev, především černé. Alespoň mně. Možná správným fotografům se to neděje, ale to já určitě nejsem. Takže si pomůžu jinak. Navíc je potřeba fotky na blog zmenšit. A na to všechno se hodí dobrý program!

DOBRÝ PROGRAM

Já používám Adobe PhotoShop, ale chápu, že nechcete utrácet desetitisíce za hloupý program na úpravu fotek. Pro mě je můj počítač bez něj prázdný, jsme kamarádi už od mých třinácti let a ještě dlouho budeme. Nejdříve se zdá jako zmatený tmavý divný program s tunou nepotřebných ikonek. Ale po dnech googlení tutorialů zjistíte, že je jednoduchý a přátelský. Chce to jen trpělivost.

Existuje ale milion jiných programů, které jsou levnější nebo dokonce zadarmo. Dneska máte i programy na mobil, které dokáží upravit jas, ostrost, kontrast a nasycenost barev. Víc krom zmenšování stejně nepotřebujete. Já nikdy v životě v ničem jiném nepracovala, takže vám bohužel nic nedoporučím. Ale jsem si jistá, že určitě něco najdete ;)

VŽDYCKY STEJNĚ

Fotky se snažte upravovat do jednoho stylu. Já jim žádný osobitý styl nedávám. V mém případě by to asi ubralo na věrohodnosti fotek. Fotky u mě mají být zachycení reality, toho, jak stíny či selé líčení vypadají v reálu. Přesně tak, jako kdybyste byli u mě doma a koukali na líčení z deseticentimetrové vzdálenosti. Ale záleží na tom, co fotíte. Klidně mohou mít nádech do „umělecka“, klidně jim můžete dát nějaký ten nádech něčeho zvláštního. Ať už to bude modravý nádech černé na fotce nebo zelenavý nádech bílé a tak podobně…

ZMENŠOVÁNÍ

Šírku fotek řešte podle vašeho layoutu – toho jak vaše stránky vypadají, jak je máte rozložené. Podle mě je nejlepší, když jsou na šířku textu. U mě je to momentálně 601 pixelů. Snažte se fotky mít radši vždycky větší než menší. Z drobka nikdo nic nevyčte a jsme zase u toho, že všechna práce za fotkou je na prd.

S ČÍM SI NEJČASTĚJI HRAJU V PS

Jen tak na ukázku vám vypíšu, s čím si nejčastěji hraju v PhotoShopu. Věřím, že i v jiných programech budou podobné funkce. S fotkami toho moc nedělám, jen to nejnutnější. U některých je to jen vybalancování černé a hotovo. Každá fotka je trošku jiná – světlo se vždycky krapet změní, takže nejde říct, že vždy nastavím tuhle funkci na pět a tuhle na sedm.

PS: Program mám v angličtině, v češtině jsou překlady někdy směšné. Zkusím je sem napsat z toho, co si pamatuju z české verze, ale je možné, že budou přeloženy jinak.

VYTÁHNUTÍ KONTRASTU

Většinou pomocí Levels (Úrovně), ale dá se i pomocí Curves (Křivky). To je právě to vytáhnutí černé, kterou většinou ztrácím při focení. V podstatě fotce vrátím svou původní plastičnost. Nejvíce se to projevuje na řasách, které už nejsou šedé, ale normálně černé. U některých fotek se zbavím našedlého tónu celé kompozice, když zrovna venku je bouřka, zataženo a tak podobně.

VYTAŽENÍ BAREV

Pomocí Hue / Saturation (Nádech / Nasycení barev). Třeba neonky se těžko transferují na fotky. Nejsou tak řvavé a zářivé. Vypadají jako obyčejné barvy, které byste si vzali nejen do práce, ale pomalu i na pohřeb. Tohle je zpátky zvýrazní. S touhle věcičkou se to dá dost jednoduše přehnat, takže je potřeba vážně opatrně, nebo fotka znovu ztratí na věrohodnosti.

VDECHNUTÍ ŽIVOTA

Pomocí Color Balance (Vybalancování barev). Znovu pro případy „venku prší“, „je pod mrakem“ a tak podobně. Přidám do celé fotky trošku žluté a trošku červené, která vrátí obličeji život. Když není světlo, lidé vypadají na fotce jako duch. Zvlášť, když většina mých fotek zahrnuje obličej přes 90 % fotky :D Takže přidat do celého záběru krapínek červené a žluté je super věc!

TOTÁLNÍ FREESTYLE

Pomocí Selective Colors (Selektivní barvy). Tohle už je vyšší dívčí. Tohle už je větší hýbání. Dokonce jsem schopná s tímhle nástrojem obarvit obrázek z černobílé zpět na barevný. Je to zdlouhavé většinou, je to hodně hraní, ale pokud máte jen tu jednu jedinou fotku, kterou prostě chcete mít, je to dobrý nástroj poslední záchrany. Ale asi to není nejdůležitější věc na světě.

DOOSTŘENÍ

Celoplošně doostřuju ručně pomocí filtru Smart Sharpen (Chytré zostření) anebo pak lokálně zostřovacím štětcem. Ale znovu jen ve výjimečných případech.

VODOZNAKY

Určitě znáte fotky, kde je logo nebo text hlásající majitele fotky. Mně to neskutečně štve, nemám to ráda, přijde mi to jako ničení svého vlastního majetku, ale budiž. Pokud ale máte to nutkání, klidně si tam logo dejte, ale aspoň tak, aby co nejméně rušilo fotku.

To by bylo asi k fotkám vše. Těžko vám sem dám návod na to, jak upravit fotku. Zkrátka každou jinak. A navíc každý by ji upravil jinak podle toho, co se mu líbí. Na to návod prostě není. Jen pár rad. Nic víc.

Plus si u tohoto tématu uvědomte, že na fotky se vztahuje autorské právo. A tedy vydávání cizí fotky za svou je normální krádež jako každá jiná. Pokud chcete použít cizí fotku, musíte uvést zdroj. A facebook.com či google.cz vážně nestačí. To je spíš jen pro smích. Opravdu je nutná plná adresa fotky.

Úprava fotky na beauty blog si vyžaduje věrohodnost, ne korunku krásy. Je to jen korekce vaší nedokonalé schopnosti fotit. Pokud ale je vaše fotící schopnost dokonalá, úpravu třeba ani nebudete potřebovat.

* Všechny rady jsou čistě jen mé názory, neříkám, že není více věcí poutajících se k tomuto tématu. Navíc neříkám, že mé rady jsou vytesané do kamene, spousta věcí se určitě dá dělat i jiným způsobem, než radím. Navíc ke všemu potřebujete bohužel i trošku toho štěstí. *

Read More →

Fotografování … Aneb počty s blogem!

Hned na úvod bych se ráda omluvila zarytým češtinářům, že v tomto článku říkám slovo fotka namísto fotografie i přes to, že vím, že fotka není česky správný výraz, a toto má být text formálnějšího rázu.

Nikdo po vás nechce, abyste byli profesionálové, kteří si tím vydělávají na život. Ale i tak vy chcete, aby fotky k něčemu byly. Musí být funkční – musí zachycovat to, co mají, musí to být poznat. Bez toho jsou prostě na prd!

APARÁT

No, něčím fotit musíte, že? Dneska umí dobře fotit vše moderní. Často se snažím vysvětlit babíčce, že její telefon vyfotí leccos lépe než foťák, kterému už nějaký ten pátek prostě je. Nicméně vy nejdřív zkuste to, co máte doma. Ze začátku je hloupost kupovat kvůli blogu nový fotoaparát, myslete nad tím tak, že ani nevíte, jestli vás to bude bavit.

My jsme třeba hodně foťáková rodina, takže můj aparátek je prostě jen foťák, který nám doma ležel a byl dávno nahrazen jinými. I tak je ale super. To však neznamená, že se už nepoohlížím po novém.

Jenže já foťákům nerozumím, ani za mák! A určitě nejsem sama. Pokud přemýšlíte nad koupí nového, tak se určitě poraďte. Nejen v nějakém obchodu, ale určitě i s nějakým fotografem, někým, kdo tomu rozumí. Nezapomeňte na to, že v obchodě jim jde o výdělek, tudíž se dá předpokládat, že se vám budou snažit narvat to nejdražší, zatímco odborník – kamarád fotograf – se vám bude snažit poradit a najít pro vás opravdu to nej a ještě snad ušetřit.

I tak ale stále platí moje rada – začněte s tím, co máte! Věřte mi, že časem se naučíte s mašinkou zacházet a ona vám nepřijde zas tak strašná. Navíc pak lépe poznáte své požadavky a lépe se vám budou specifikovat nároky na mašinku novou. ;)

JAK FOTIT?

Tohle vám asi nikdo neřekne. Existují technické návody na uspořádání kompozice, které lze vygooglit. Věřím, že své výhody mají, ale já sázím na cit. Fotografové budou možná nesouhlasit, ale znovu říkám, nikdo po vás nechce, aby se z vás přes noc stal profík. Jen se snažte mít vše v záběru. Asi lépe se to vysvětlí na tom, co nedělat, čemu se vyvarovat, než na tom, co dělat.

PRYČ S NEZAOSTŘENÝMI FOTKAMI

Nikoho nezajímají nezaostřené nebo dokonce rozmazané fotky. Pokud místo kulaté pánvičky se stínem vidíte pánvičky tři, je něco špatně. Tyhle fotky ani nedoostřujte v programech na úpravu fotek, nemá to smysl. S tímhle rovnou do koše.

Nezaostřené

Rozamazané

NEFOTIT MOC Z DÁLKY A ANI Z BLÍZKA

Pokud fotíte lak na nehty, je hloupost, aby zabíral jen pět procent fotky. A je na druhou stranu hloupost, aby ho tam byla jen půlka, pokud se nejedná o zabrání nějakého důležitého detailu. Snažte se, aby na fotce bylo prostě to, co má, a to tak, aby to bylo vidět.

PS: Když se postavíte dál a nazoomujete objekt, máte větší šanci o ostrý ojekt a populární rozmazané pozadí.

Zbytečně moc z dálky.

Na ukázání celých stínů zybtečně moc zblízka.

VŠE NA STŘED

Pokud fotíte jednu věc či shluk věcí snažte se je mít vždy na středu – ostření bude jendoduší a navíc to prostě vypadá lépe. Mozek pozorovatele rychleji vstřebá, o co na fotce jde a snáze ji pochopí a tudíž mu bude i přistupnější a příjemnější.

Znovu, jde li o ukázání stánů, tak naprosto bezdůvodně produkt leží vlevo spíše ve spodní části fotky.

NEPŘESVĚTLIT

Vyžrané barvy a půlka bílé fotky je stejně na prd jako záběr rozmazaný. Ani tohle nenapravíte v žádném grafickém programu, takže znovu, rovnou do koše!

Přesvětlená fotka – vše moc bílé oproti realitě.

POZOR NA TMU A NA ZRNO

V momentě, kdy fotíte s nedostatkem světla a snažíte se to zachránit nastavením foťáku, má fotka velké zrno, které fotku zničí. Srazí její kvalitu k zemi. Když fotíte ve tmě, často může mít záběr tendenci k rozmazávání a samozřejmě ztmavení. Znovu poškození, kdy je fotka nereprezentovatelná.

Fotka je příliš tmavá. 

Fotka se zrnem – ty malé žlutozelené jakoby tečky přes celou fotku, především ve stínech.

POZOR NA STÍNY

Někdy si ani neuvědomíte, že foťákem házíte stín. Nebo že vám něco hází stín, který naprosto odvádí pozornost od hlavního objektu fotky nebo že stíní natolik, že objekt není ani pořádně vidět. Samozřejmě, že pokud je stínem hlavním motivem fotky, tak se ho nesnažte eliminovat. Pokud je to fotka o hře se stíny, logicky stín nechte dělat svou práci.

Foťák a fotograf hází stín přes půl produktu.

Produkt je umísten vě stínu, kde je jen malý průnik světla dělající na produktu i na zemi světelné ornamenty rušící celý dojem fotky.

POZOR NA VŠE, CO JE V ZÁBĚRU

Často si nevšimnete, že úplně v rohu fotky je třeba růžový hrneček, který najednou celou kompozici a dojem fotky ruší. Dávejte si na to pozor, fotky si po vyfocení projeďte, zjistěte, zda jste spokojení, a pak až celou focenou scénu zrušte. Nechtěné objekty v pozadí se dají později vyretušovat, ale sežere to spoustu práce, času, aspoň jeden dobrý program, nutnost zručnosti a tak dále.

Iphone na téhle fotce opravdu být nemusí.

PRYČ S RUŠIVÝM POZADÍM!

Pozadí je něco, co má velký vliv na fotku. Ale ideální je jednobarevné. Černá nebo bílá jsou na to sice ohrané barvy, ale za to zkrátka ideální. Žádné strakaté barevné plochy a nedejbože texty. To naprosto kazí nejen dojem fotky, ale hlavně divák pak neví ani na co se má vlastně dívat. Myslím, že jediný, kdo zvládnul „divočejší“ pozadí na jedničku, je Rendy. Pozadí je sice fotka, ale černobílá a celá výsledná fotografie je postavená tak, že nikde nic neruší. Ale pochybuju, že hned ze začátku to takhle pěkně zvládnete, navíc by bylo poměrně neoriginální jí tohle její signature pozadí brát. :) Zkrátka každý doma máte jednobarevný ručník, střídmě vzorované povlečení nebo i obyčejný bílý papír, který milerád poslouží coby pozadí, tak se toho nebojte využít.

Určitě by se našlo ještě víc rad, ale tohle je asi ten největší základ. Jasně, občas se to trošku nepovede, jsme jen lidé. Občas fotka prostě není tak, jak jsme si ji vysnili a jinou nemáme a je nám líto zahodit všechnu tu práci, která za fotkou stojí. Tuhle situaci plnou zklamání známe sand všichni.

Je to sice zachycování věcí, ale pochopte, že když tyhle věci na fotce nikdo neuvidí, je fotka a práce na ní naprosto zbytečná. A naopak vrhne špatný dojem nejen na váš článek, ale na celý blog a celou vaši práci. Není potřeba se nad tím lámat hlavu, ale na druhou stranu ani tuhle část nelze odfláknout!

PS: Je určitě nutno cítit rozdíl mezi fotkami „uměleckými“ a právě těmi „funkčními“. Umělecké mají tendenci bořit tato pravidla, nicméně funkční by je podle mě měly poslouchat.

* Všechny rady jsou čistě jen mé názory, neříkám, že není více věcí poutajících se k tomuto tématu. Navíc neříkám, že mé rady jsou vytesané do kamene, spousta věcí se určitě dá dělat i jiným způsobem, než radím. Navíc ke všemu potřebujete bohužel i trošku toho štěstí. *

Read More →

Jak formovat články po vizuální stránce … Aneb počty s blogem!

Článek by se měl nejen dobře číst, ale měl by i nějak vypadat, což samozřejmě napomůže i dobrému čtení. Vezměte si, že napíšete sakra dobrý text, ale nikdo ho nebude chtít číst, protože nevypadá lákavě nebo ho dokonce ani nepřečte! Je to stejné jako s jídlem – kdo by chtěl ochutnat hnědou kejdu plovoucí v zelené omáčce? Hmm… To nezní moc lákavě, co? A přitom věřte, že to je úžasná čokoládová zmrzlina s pistáciovou redukcí, což už je věc, kterou bych s chutí ochutnala.

Vizuální stránka je tedy extrémně důležitá. Mrkneme se teda pár obecných pravidel, které se na internetu dodržují. Většinou jsou to sice profláknuté rady, ale za to jsou ozkoušené a fungují. Tak jdeme na ně!

UNIFROMA

První je, že všechny články by měly vypadat stejně. Zní to možná logicky, ale divili byste se, kolik blogů má jeden článek psaný modrou, druhý fialovou a další růžovou. Věřte mi, není to nejlepší cesta, jak mít učesaný blog, který se hezky čte. Říkala jsem to už milionkrát, ale čtenáři musí vědět, co mají čekat, a to se týká i vizuální stránky postů.

ZAROVNÁNÍ

Dál je dobré zarovnávat text do bloku. To znamená, že všechny řádky končí na obou stranách pole pro text stejně. Zarovnání doleva je většinou klasické přednastavené zarovnání, ale věřte mi, že to kliknutí navíc na ikonku „do bloku“, stojí za to. Text se lépe čte, vypadá čistěji, upraveněji, propracovaněji. Oku se dobře rozeznává, kde končí pole pro text, kde je pole pro menu a tak podobně.

VELIKOST

Co se písma týče – musí být dostatečně velké! Pamatuji si, že jednu dobu frčelo psát blog šestkou, což bylo prakticky k nepřečtení. Minimalistický vzhled blogu se nevylučuje nebo spíš nesmí vylučovat s velikostí písma. Je to poměrně logická úvaha – pokud píšete blechama, nikdo to nepřečte, tudíž to ani nemusíte psát, že? Obecně se používá jedenáctka, ale dá se i jít i o číslo výš či níž.

BARVA

Ne nadarmo se říká, že je něco napsané černé na bílém. To je totiž nejideálnější kombinace barev, která se čte. Dokonce ani opačná variace není pro oko tak pohodlná. Snažte se jí tedy blížit. Světle modrý text na střední šedé nebude to pravé ořechové. Snažte se tedy držet světlejších pozadí, které budete párovat s odstíny tmavě šedé. Tu samozřejmě můžete dotónovat do vaší hlavní barvy. Třeba já bych mohla používat tmavě šedivou, která jde lehce do růžové. Ale určitě ne růžovou, to by nikdo nepřečetl. A ani nemluvím o tom, jak by to pak asi vypadalo. :D Zkrátka nesmíte na text „brejlit“, musí na vás jasně vyskočit z pozadí. ;)

FONT

Font je jedno z nejdiskutovanějších témat na internetu. Font je v podstatě styl písma, to, jak písmo vypadá. Primárně se dělí na patkové a bezpatkové. Patkové má takové ocásky, které nutí oko držet se řádku, nepřeskakovat z linky na linku, tedy dobře se čte. Užívá se proto v delších textech, seminárních pracích a především v tištěné formě. Typickým příkladem je Times New Roman. Bezpatkové písmo logicky ocásky nemá, je skoro by se dalo říci až modernější, možná i méně formální. Užívá se v kratších textech, kdy nehrozí, že by se člověk v množství písmen ztrácel. Spíše se používá pro prezentace, nadpisy, sloupky v novinách a podobně. Profláklými zástupci budou Arial, Verdana a Tahoma. Co zvolíte, je na vás. Nikdo vám nemůže říct, že to je špatně. Dnes už nějaká extra striktní pravidla nejsou, zkuste, co více sedí vám, vašemu blogu, co lépe vypadá, ale s ohledem na dobrou čtivost.

Myslete také na to, že ne každý má váš font v počítači. Užívejte proto běžné fonty. Font typu Hezký-písmo-který-jsem-teď-někde-stáhla se nemusí zobrazovat všem. Proto je dobré zůstat u klasiky. Nezoufejte, dneska je na výběr spousta fontů, já pamatuju dobu, kdy se můj oblíbený Trebuchet MS nezobrazoval skoro nikde a dnes ho také lze řadit do klasiky.

ZVÝRAZŇOVÁNÍ

Další radou je: ztučňujte, ale nepodtrhávejte. Zní to divně, ale podtrhávání je přežitek. Není to formální cesta jak zvýraznit text. Určitě ne v seminárních pracích, ale ani na internetu. To, že každý Word a jemu podobné programy tuhle možnost nabízejí, neznamená, že to je správná cesta.

USPOŘÁDÁNÍ

Dodržujte napříč příspěvky to, kam dáváte fotky. Někdo dává fotky na začátek, jiný na konec, někdo jednu na začátek jako upoutávku a zbytek na konec či v průběhu textu. Je to na vás. Já osobně mám ráda alespoň jednu fotku na začátku článku, protože vím, o čem se mluví. Pokud popisujete barvu rtěnky, ke které se člověk dostane až po 2 minutách čtení, nic z toho pravděpodobně mít nebude. A jezdit po článku nahoru a dolů, aby si lépe vybavil odstín, o kterém mluvíte, je hloupost. Já dávám fotky pak v průběhu textu většinou a snažím se to organizovat tak, aby se text k fotografii do jisté míry lehce vázal. Vždy je lepší text podpořit ještě fotografií. To ale víme všichni. Navíc fotky často text lépe rozdělí a článek je čtivější a má větší spád.

Zní to možná trošku jako buzerace, ale věřte, že článek, který se dobře čte, je vždy lepší než ten, ze kterého člověka bolí oči. Je to další malý krůček, taková formalitka, k tomu mít úspěšný blog. Uznejte – blog, který se dobře čte – to je základ, ne?

* Všechny rady jsou čistě jen mé názory, neříkám, že není více věcí poutajících se k tomuto tématu. Navíc neříkám, že mé rady jsou vytesané do kamene, spousta věcí se určitě dá dělat i jiným způsobem, než radím. Navíc ke všemu potřebujete bohužel i trošku toho štěstí. *

Read More →

Jak psát blog? Aneb počty s blogem!

Psaní se zkrátka nevyhnete, ani když budou vaší hlavní náplní videa. Vždycky se sluší napsat alespoň krátký popisek o tom, na co člověk kouká nebo se chystá koukat. Zkrátka trošku doplnit informace.

POSTOVÁNÍ

Nejdřív se dotkneme článků a postování obecně. Musí mít nějakou jednotnou fazónu. Celé je to o tom, co jsme si už říkali. Čtenář musí vědět, co má čekat.

JAK ČASTO?

Jak často psát? Jendou týdně nebo každý den? Na to neexistuje jednotná odpověď. Zkrátka tak často, jak to budete schopni stíhat. Z dlouhodobého hlediska ovšem. To, že přes prázdniny máte času habaděj a budete dávat tři články denně, neznamená, že to je nejlepší taktika. Klidně si nějaké články schovejte. Akorát navnadíte své čtenáře a pak budou zklamaní, protože čekají vaše tři denně.

Rozvrhněte si články do dní, kdy víte, že budete mít čas je přidat. Třeba ve středu nic nemáte, tak postujte ve čtvrtek. Vytvořte si rozvrh, čtenáři pak vědí, co a kdy mají čekat. Já mám jasné, co jde kdy online. Středy jsou věnované povídacím videím a neděle tutoriálům. Každou první středu v měsíci se můžete těšit na Objevy a Přešlapy a každou poslední středu zase na Nákupy a Novinky. Více se když tak dozvíte ve videu Jak si organizuju čas a blog.

KDY?

Postnout článek večer nebo ráno je další dilema, které váš čeká. V dnešní době je to jednodušší, protože všechny lepší redakční systémy nabízejí plánování příspěvků, takže si nastavíte, kdy půjde článek online a vy u toho ani nemusíte být. Ideální.

Zeptejte se klidně čtenářů, kdy článek čtou. Největší vlny jsou vždy ráno a pak od pozdního odpoledne do večera. Pokud dáváte články denně, je asi lepší postovat ráno. Pokud je váš rozvrh nastaven na příspěvek jednou týdně, klidně se podřiďte čtenářům ;) Bylo by ale nejlepší ale zase dobu pravidelně dodržovat.

JAK MOC?

Délka článku záleží na jeho obsahu. Například u mě jsou příspěvky rubriky Dnešní Makeup určitě kratší než Počty s blogem. Snažte se vždy napsat vše potřebné. Je hloupost psát článek a nepokrýt celé téma jen kvůli jeho délce. Třeba kdyby tenhle článek obsahoval jen tři věty, k ničemu by nebyl. A to by byla škoda. Pokud je ale článek moc dlouhý, klidně ho rozkouskujte. Třeba pokrýt všechny rady, jak si založit a vést blog, v jednom článku je hloupost.

JAK PSÁT?

Rozhodně gramaticky správně, s interpunkcí, diakritikou a tak podobně! S dnešním Wordem to snad není problém. Pamatujte, že za každým interpunčním znaménkem (resp. za většinou) je mezera. Tedy za tečkami, čárkami a tak podobně. Dělejte hodně odstavců, radši víc než míň. Odstavce usnadňují čtení a dávají mu větší spád.

Pište srozumitelně a pojišťujte to tím, že si to po sobě budete číst. Já třeba články čtu minimálně čtyřikrát většinou s týdenním odstupem. Některé „kontroverznější“ čtu dokonce osmkrát s dvouměsíčním odstupem mezi prvním a posledním čtením. Lépe tak eliminujete chyby a nesrovnalosti v textu. Můžete si být pak jisti, že vaše dílo vyjadřuje přesně ten názor, který chcete, a nebude s největší pravděpodobností špatně pochopeno. Klidně si třeba napište rychlý koncept jen v bodech, abyste pak při psaní nic nevynechali, pokud se jedná o větší téma.

NADPISY?

Nadpisy jsou jako reklama nebo spíš upoutávka na váš článek. Měl by vystihovat, o čem text je, a nalákat čtenáře k jeho čtení. Nemělo by se stát, že nadpis bude mluvit o červené tkaničce a článek ve finále bude o modrém kanci. Někteří lidé používají jen datum. Pokud se jedná o nějaký outiftový post, proč ne? Jen se to těžko bude potenciálním čtenářům hledat. U tutorialu by byl způsob datového označení asi poněkud divný.

U Dnešních Makepů také nemám názvy typu“ Růžové rty s modrýma očima“, protože by se brzo začaly opakovat. U tutorialu ale tuhle variantu využívám právě proto, aby ho lidé snadno našli dle svých požadavků.

Náplň postu a samotné psaní je už na vás, ale zvlášť se zde vyplatí být svůj a být originální. Konec konců proto vás lidé čtou, že? :)

* Všechny rady jsou čistě jen mé názory, neříkám, že není více věcí poutajících se k tomuto tématu. Navíc neříkám, že mé rady jsou vytesané do kamene, spousta věcí se určitě dá dělat i jiným způsobem, než radím. Navíc ke všemu potřebujete bohužel i trošku toho štěstí. *

Read More →

Když se zakládá blog… Aneb počty s blogem!

Když víme proč, zakládáme blog a co všechno to obnáší, tak se můžeme posunout k samotnému zakládání.

Nejdříve si odbydeme ty na první pohled jednoduché věci jako o čem blog bude a jaké bude jeho jméno. O čem blog bude, by vás nemělo stát tolik uvažování, musí to být něco, co vás baví, v čem třeba i vynikáte. Je lepší vědět aspoň vyhlídkově, kam blog bude směřovat, protože se od toho odvíjí spousta věcí. Je jasné, že člověk se skoro stále hledá, takže těžko můžete vědět, co vás bude bavit za 5 let, ale zkrátka o tom pouvažujte.

Další položkou na seznamu je jméno. Mělo by vystihovat o čem váš blog je, mělo by vystihovat vás, mělo by být chytlavé a originální. GetTheLouk je například složení anglické věty Get The Look a mé přezdívky, kterou mám už od mala, a to Lou, čtena Lů. Nenechte se ale zmást, název vznikl skoro po třech měsících přemýšlení. Takže si klidně dejte na čas! ;)

ADRESA VAŠEHO NOVÉHO BYTEČKU

Dál se přesouváme k těm techničtějším věcem. A tou první je doména, na které blog poběží. Doména je webová adresa, kterou zadáte do prohlížeče a načte se vám blog. U mě je to www.getthelouk.com. To je takzvaná doména druhého řádu (prvního je například „.com“ nebo „.cz“). Ta je placená. Platí se právě za ty „koncovky“ – „.com“ stojí na rok jiné peníze než „.cz“ a tak dále … Dál platíte za hosting – tedy za objem dat, který váš blog zabírá. Já měla doménu vždy u Hosting90. Je to sice dražší, ale nikdy za 7 let jsem nezažila, že by vypadl server a že by něco z jejich strany nefungovalo, takže to za ty peníze určitě stojí, ale najdou se i jiné firmy. V podstatě platíte za 2 různé věci – za to že můžete mít blog na mojeadresa.nějakákoncovka a za to, že tam máte nějaká data (rozumějte fyzicky blog, fotky a tak podobně…)

Co se domén zadarmo týče, tak to bývají domény třetího řádu – například by to vypadlo getthelouk.nejakadomena.cz. Upřímně, já si pamatuju z dřívějška pouze wz.cz, nevím, jak funguje teď. Ale určitě má mnoho blogerů u nás zkušenosti s blogspotem nebo wordpress.com. Bohužel v tomhle já absolutně neporadím, jelikož moje zkušenosti jsou nulové.

POD ČÍM PSÁT?

Následně vyberete redakční systém, protože pochybuju, že budete svoje stránky psát ručně v html nebo php pomocí poznámkového bloku, jako jsem to dělávala dřív já. Redakční systém je schopný vám na web nainstalovat nějaký vzhled a udělat to pro vás tak jednoduché, že to je jako byste psali do wordu. Znovu, znám asi dva nejznámější – wordpress.org a blogspot. Rozdíly vám bohužel neřeknu, pod blogspotem jsem nikdy nedělala. WordPress je přístupný i pro ty, co se v tom chtějí trošku více porochňat a programování trošku rozumí. Existuje určitě miliony dalších kvalitních redakčňáků, takže stačí jen hledat. Oba dva zmiňované mají na webu návod a instalace se dá podle něj v klidu zvládnout, takže se do toho můžete směle pustit. Myslím si ale, že těžko můžete fungovat s wordpressem, pokud máte doménu blogu na blogspotu, a naopak. Tak nad tím je potřeba se také zamyslet. Ale v tomhle nechci kecat, je možné, že to lze. (Resp. nějak to půjde, ale bojím se, že na to musí být vaše znalosti tvorby stránek hodně vysoké :D)

DESIGN

Teď asi ta nejzábavnější a pro mě vždycky nejnáročnější část – vzhled. Znovu nepředpokládám, že byste vše kreslili ve PhotoShopu, případně si programovali své vlastní šablony. Zkrátka si najdete nějakou šablonu, kterou nainstalujete. Šablony najdete určitě na ofiko stránkách wordpressu (pokud pojedete na woedpressu), ale když zadáte do googlu jedno z těchto slov: template, layout, theme, přidáte wordpress nebo blogspot podle toho, co máte, a zakončíte to magickým slovíčkem free, najdete přes 1 000 různých možností.

Snažte se ale ať vzhled sedí k vašemu blogu například uspořádáním. Někdo, kdo přidává jen velké fotky, potřebuje jiné uspořádání blogu (kam se bude psát, kde bude menu, atd.) než někdo, kdo píše čistě jen krátké texty. Každopádně blog musí být přehledný. Dejte ho omrknout nejdřív kamarádům, zda se v něm na první pohled a oklikání vyznají.

Snažte se o nějakou „autentičnost“ – originalitu, která vás bude definovat. Aby lidé věděli, že jsou u vás a ne u kolegy. Vyberte si barvy, které vás a vás blog budou doprovázet, které vás vystihují, které vás baví. Stejně tak konejte s logem – i kdyby to mělo být jen o zvolení písma pro váš blog. Ale snažte se na všechny tyhle aspekty dívat z dlouhodobějšího hlediska. Tedy pokud usilujete o seriózní blogování. Možná si pamatujete, že první měsíc se i samotné GetTheLouk měnilo. Nakonec mám logo, které přesně vystihuje to, co chci. Ani moc sofistikované, ani moc nudné. Perfekt!

Logo: Bárb Drašnarová

Pokud si nejste s logem nebo úvodní fotkou jistí, počkejte do druhého dne. Otevřete to a buď to bude ono, nebo ne. Často se pak stává, že když do toho koukáte dlouho, jste už tak zoufalí, že se vám líbí všechno :D Znovu je tu velmi nápomocná kritika kamarádů.

Obecně nenuťte moc čtenáře si stále zvykat na něco nového. Musí vědět, že jsou u vás. Berte to tak, jako že budujete značku. Princip je v podstatě stejný.

A máte hotovo v podstatě. Můžete v klidu psát! Jednoduché, ne? Je potřeba jen znát pár základních informací a umět trošku hledat. Nic víc ;)

* Všechny rady jsou čistě jen mé názory, neříkám, že není více věcí poutajících se k tomuto tématu. Navíc neříkám, že mé rady jsou vytesané do kamene, spousta věcí se určitě dá dělat i jiným způsobem, než radím. Navíc ke všemu potřebujete bohužel i trošku toho štěstí. *
Read More →

Blogovat či neblogovat? Aneb počty s blogem

Často mi chodí dotazy ohledně tvorby blogu, jeho vzniku a blogování jako takového. Na tyto dotazy se většinou nedá odpovědět jednou větou, je to většinou celý pytel věcí, které je potřeba znát a umět. Všechny ty věci jsou spolu provázané a nelze je jen tak vynechat. Proto jsem se rozhodla vám snad trošku pomoct. Bloguju už skoro 10 let, i když s GetTheLouk žiju pouze necelé dva roky. I tak si myslím, že pár věcí bych snad začínajícím blogerům či těm, kteří o tom snad uvažují, osvětlit mohla.

Nejdřív ale řeknu snad jen to, že když já začínala, tak to nebyl takový trend. Blogy teprve zažívaly svůj boom, nebylo zvykem k tomu být aktivní na pěti dalších sociálních sítích a tak podobně. Byla to záležitost snad i komorní společnosti. Některé kamarády z „tehdejšího blogového světa“ mám teď za nejlepší kamarády a s pár ostatními se často vídám. Zkrátka trošku jiná věc.

Nicméně to mě ale naučilo základům. Naučilo mě to si spoustu věcí dělat sama, a to od základů. Protože to nebylo volně ke stažení. Navíc moje máma pracuje v oboru grafiky a programátorství, takže s případnými konkrétními dotazy jsem mohla jít za ní. Nicméně nebylo to tak, že by mě to máma učila. Vždycky říkala, že cennější je se v tom vykoupat a přijít si na to. Dřív jsem jí proklínala, ale teď zpětně jsem jí neskutečně vděčná! Toť asi první rada, řekla bych.

Jako první si ale musíte uvědomit, proč chcete blogovat. Co je tím motivem? Pokud je to touha se s ostatními podělit o něco, nějakou zkušenost, recept, recenzi, dojem, fotky, tak je to správně. Je jedno, zda vás baví psát a berete psaní jako koníček nebo máte koníčka, který vás baví, a psaní je už jen platforma, jak o něm dát světu vědět. Motiv by neměl být tipu: je to in, každý to dělá, dostanu něco zadarmo, udělám to natruc rodičům či někomu jinému a tak podobně. Zdá se to být jasné, ale bohužel v dnešní době mi přijde, že ty původní důvody se rychle vytrácí.

CO BLOGOVÁNÍ ZNAMENÁ

Pokud vás motivují důvody zmíněné v začátku předešlého odstavce, tak můžete číst dál. Za druhé si uvědomte, co blogování znamená! 

DÁVÁTE SVOU KŮŽI NA TRH

… k veřejné diskuzi, debatě, pomluvě, ale i pochvale a obdivu. Lidé o vás budou mluvit. Nejen lidé na internetu, ale zprvu lidé kolem vás, například ve škole. Na to se připravte. Blogování se jim nemusí líbit, nemusí ho chápat. Nemyslete si, že na váš blog nepřijdou, zní to divně, ale i internet je strašně malé místo ;)

MUSÍTE SI BEDLIVĚ HLÍDAT SVOJE SOUKROMÍ!

Nejen místo svého bydliště, školy, ale i jména kamarádů, kteří do vašeho virtuálního světa nechtějí být zataženi. Určitě o tom povězte vašim rodičům. Povězte jim, proč to děláte, co to obnáší a že vás to baví, oni pak mají šanci vám pomoct například právě s tou ochranou osobních údajů. Věřte, že vám nechtějí zatopit, chtějí vás jen chránit. A i hloupost typu: „Jedeme na měsíc pryč na hory, jupí!“ v kombinaci s uvedením adresy (v dobré víře, že vám někdo pošle dopis), vás či spíš pak vaše rodiče může stát vykradený byt/dům. A tomu se dá snadno předejít. Takže se nad tím rozhodně zamyslete.

BLOG ZNAMENÁ I ZODPOVĚDNOST

… měli byste někdy přispívat. Ideálně pravidelně. Ale k tomu se dostaneme v pozdějších článcích. Ideální je mít jasno v tom, co a kdy dáváte online. Lidé musí vědět, co od vašeho blogu očekávat. Pokud jim naslibujete pět článků týdně a měsíc pak na vašem blogu chcípnul pes, jak si lidově říká, lidé budou zklamaní. Je jasné, že existují životní situace, kdy člověk nemůže zkrátka přispět. Tyhle chvíle asi nechce zažít nikdo z nás a nikdo je nikomu nepřejeme. Blog v tu chvíli ale není všechno. Pokud vám to situace či vaše psychika dovoluje, napište dvě věty o tom, že vás život momentálně stojí za prd a že to vážně nejde. Férové jednání je pro blog, podle mě, vždycky přínosem.

MĚLI BYSTE MÍT ALE I TRPĚLIVOST.

Blog není čtený stovkou čtenářů přes noc. Žádný blog si nezaregistrujete s tím, že už máte rovnou tisíc čtenářů. Chce to trpělivost, vášeň a pravidelnost … Musíte jen čekat. Ono se to vyplatí, věřte mi. Navíc bez těch prvních pěti, by jich sto nebylo, bylo by jich jen 95, ne? :)

Zkrátka nezapomeňte, že „Každá mince dvě strany má“, protože v blogování je to dvojnásob pravda. Je to zábava, ale nese s sebou spoustu poviností a strastí.

BLOGER = PRÁCE NA PLNÝ ÚVAZEK

Bloger musí být milion osob v jednom, když to tak řeknu. Berte to jako jedno povolání, kde musíte zastoupit 10 prací. Bloger musí umět:

PRIMÁRNĚ:

psát – pokud nenapíšete větu bez gramatické chyby, na blogování si pár let ještě počkejte. Neříkám, že každý nemáme den, kdy napíšeme nějakou gramatickou hloupost, ale pokud vás gramatika ve škole ještě minula, řekla bych, že bude lepší si ještě počkat. Já jsem zastánce toho, že lépe se čtou blogy lidí, kteří umí psát, ale to neznamená, že pokud nejste zrovna Hemingway, blog není pro vás. To vůbec ne, ale vidím v tom přeci jen malou výhodu, či případně prostor, kde může člověk růst.

fotografovat, pokud má na blogu fotky – nejde tu o soutěž fotografie roku, ale spíše jde o to, aby fotky byly ostré, bez zrna, ne moc tmavé či přesvětlené a ideálně v dobré kvalitě (dneska i malý foťák na cesty umí poměrně dobře fotit) Fotky by měly být na blogu i dostatečně velké, ne zas ale v původním rozlišení.

natáčet videa, pokud chce na blog dávat videa – zde je to asi to samé, co u fotografií, plus se k tomu přidá zvuk, editace videí a tak podobně, vlastně je z vás herec, scénárista, kameraman, produkce i post-produkce v jednom. Zkrátka spousta práce.

hledat – na blogu vám stále něco nepůjde, navíc ze začátku toho na vás bude opravdu hodně. Musíte se tedy naučit, že když vám něco nejde, automaticky to zadat do googlu a číst. Google je studnice informací a pro váš život v dnešní době celkově je k přežití prakticky nutné umět hledat!

SEKUNDÁRNĚ:

programovat nebo alespoň rozumět základům html (dneska většina lidí používá redakční systémy a šablony, ale i tak se hodí umět html, ideálně ještě základ php a css :D)

grafiku nebo alespoň rozumět jednoduché úpravě fotografií (jako je například zmenšování, přidání textu a podobně)

Musíte znát pojmy jako je doména, redakční systém a mnohé, mnohé další. Ze začátku to není to jen „sednu a píšu“, alespoň ne, pokud se má jednat o kvalitní výstup.

Těmto všem zmíněným bodům bych se ráda postupně věnovala. Některým více do hloubky, jiným méně, tak snad vám pomůžou na vaší cestě blogováním. Věřte, že je to spousta práce, ale svět na tom nestojí.

* Všechny rady jsou čistě jen mé názory, neříkám, že není více věcí poutajících se k tomuto tématu. Navíc neříkám, že mé rady jsou vytesané do kamene, spousta věcí se určitě dá dělat i jiným způsobem, než radím. Navíc ke všemu potřebujete bohužel i trošku toho štěstí. *

Následující díly:

2. díl: Když se zakládá blog

3. díl: Jak psát blog?

4. díl: Jak formovat články po vizuální stránce

5. díl: Fotografování

6. díl: Úprava fotek

7. díl: Videa a výbava k nim nutná

8. díl: Videa a jejich samotné točení

9. díl: Videa a jejich střih

10. díl: Jak se vaří tutorial

+ článek o tom, jak se poprat s kritikou a negativními ohlasy