Ano, znáte to, zase mě něco popostrčilo napsat tenhle článek, který jsem absolutně nepovažovala za nutné psát. A vlastně jsem i doufala, že ho nikdy nebudu muset psát. Že to snad všichni vědí a chápou. Ejhle. Chyba lávky.
Tématem bude recenzování na blozích a nemusí se to týkat nutně jen kosmetiky. Někteří lidé trošku nechápou tenhle pojem, a co za tím stojí a možná i jak to chápat. Tak jdeme tedy na to, jak to chápu já.
Objektivita
Úplná objektivita neexistuje. „Jak jako?“, říkáte si, „A co v telce? Tam mluvěj pravdu, ne?“. To, zda v televizi mluví pravdu nebo ne, je trošku jiné téma, které teď necháme stranou. Ale ať už v televizi nebo na blogu nějaký ten výstup (článek, recenzi, reportáž, …) připravil nějaký člověk nebo i tým lidí. A ti lidé mají jiný pohled na svět. Ať už kvůli rodinnému zázemí, původu, výchově, sociálnímu postavení rodiny i jedince samotného, zvykům a kultuře země, ve které vyrůstal, anebo kvůli mixu tohohle všeho. To je jasné, ne? Každý téma pojme jinak a bude ho jinak chápat a tedy i jinak prezentovat. No, shodneme se na tom, že bezdětná svobodná náctiletá slečna bude o výchově dětí mluvit jinak než žena ve středních letech s dvěma dětma na krku a ta zase jinak než dáma v důchodu občasně hlídající svá milovaná vnoučata. Ani jedna nebude lhát. Všechny budou téma výchovy pojímat na základě svých zkušeností, zážitků, letité praxe, ale i klidně načtené teorie, proč ne? Kdyby měly všechny tři udělat přednášku o tom, jak to s výchovou dětí je, přednášky by se lišily. Logicky. Budou všechny subjektivní. Nikdo se neumíme odpoutat od toho, co nás tvoří člověkem. Od výchovy, kultury, zkušeností. Nejsme stroje. Tedy úplná objektivita neexistuje.
Subjektivita
Je tedy jasné, že každá z nich, ač třeba i nechce, bude téma vykládat ze svého úhlu pohledu. Ale která má největší právo o tomto tématu hovořit? Který úhel je nejlepší? Starší dáma, kvůli jejímu věku? Ale třeba vychovala jen jedno dítě zatímco žena ve středním věku má děti dvě. Ale třeba je za ní vychovává manžel. Vy myslíte tu mladou teenagerku? Ale notak, nebuďte směšní. Mladej zobák, ani neví, co to znamená mít děti a zodpovědnost. Ale třeba ona vychovává dvě mladší ségry. Knihu podle obalu můžete jen těžko soudit. Musíte ji přečíst, abyste viděli, zda vám sedne, anebo musíte sáhnout po jiné. Ale když se vám libí? Když je to váš případ? Když jste žena se dvěma dětma? Tak pak budete nejvíce věřit právě té. Máte stejný základ, který vás spojuje. Vidí to z podobného úhlu pohledu.
Recenzování
Stejné je to u blogování/recenzování. Nikdy recenze nebude objektivní. Jak někdo může říct, zda produkt bude všem lidem na světě sedět nebo ne. Na tom to postavené není. Recenze má být informace, zda to danému subjektu (mě) sedí/nesedí a případně proč. Posluchač/čtenář sám pak rozhodne, zda to bude pro něj dobré na základě toho, zda máme třeba stejný počet dětí stejnou pleť, stejné požadavky, stejný styl a tak dále… Nerozškatulkovává lidi a neříká jim, co by to mělo dělat. To dělá popis výrobce. Říká, jak produkt funguje v praxi pro něj. Lidé toho člověka třeba už znají a vědí, jak potom produkt vztáhnout na sebe a své požadavky. Jednoduché a praktické.
Individualita
Co sedí mě, nemusí tobě. A to i když máme obě dvě dvě děti stejně mastnou pleť například. V tom je kouzlo kosmetiky. Každému sedí něco jiného. Někomu funguje to a druhému ono. Proto se na světě uživí tolik blogerek a recenzátorek. Sto lidí, sto chutí. Ale to, že tobě produkt funguje tak a dělá A, B a C. A přitom mně to nedělá ani A, ani B a C tak lehce, neznamená, že ty lžeš. Účinky A a B sis vymyslela (I když může se to stát, samozřejmě). Jen produkty na každém fungují jinak.
Na co to teda je?
Na co mi teda recenze bude, když na každém se projevují produkty jinak? Tak za prvé, ne všechny. Řasenky a makeupy vidím jako ty nejindividuálnější kategorie. Ale zářivá rtěnka bude s největší pravděpodobností zářivá na všech. Za druhé by to měla být zábava ne? Má nás bavit číst a diskutovat o kosmetice. Tedy pokud vás kosmetika alespoň trošku zajímá, že? :D A za třetí, časem se naučíte u svého oblíbeného blogera věci vztahovat na vás. „Jasně, ona má odstín 00, tak já budu 30. Na ní to vydrží 5 hodin bez primeru? Tak to na mě to dá 8. Pohodička!“. Takže ono to vážně může k něčemu být.
To, že v recenzi někdo říká svůj názor, neznamená, že nutí ostatní ho sdílet. S tím to nezaměňujte. Naopak z mého pohledu je zajímavé číst vaše názory a reakce na produkt. Třeba se dozvím něco nového. Třeba produkt na vaše doporučení použiju jinak a voila – mám doma zázrak! :)
Zkrátka a dobře, najděte si někoho, kdo vám sedí tím, jaký je, jaký má ale i třeba typ pleti nebo klidně tvar očí a pak z něj můžete čerpat jako z bezedné studnice informací a doporučení. O ničem jiném to není. Recenze nemají být objektivní, ale naopak subjektivní, aby k něčemu byly!
(Samozřejmě lze chápat pohled objetivity i z jiného úhlu pohledu, a to zda recenze mluví pravdu. Zda by názor recenzátora nebyl jiný, kdyby za to dal své peníze, zda není nedejbože podplacený a tak. Ale to je jiné téma, na které se třeba také někdy dostane. Tak prosím nezaměňujte pro tento článek tyto dvě probelmatiky. :))
