Inspiraci na líčení hledám občas i v barvě mých vlasů. Ale to tu není úplnou novinkou. Tohle líčení jsem si ale poslední dobou zamilovala na tolik, že jsem na něj natočila tutorial už pár týdnů zpět. Vlasy nevlasy. To přeci jen něco dokazuje. Tentokrát jsou oči v lehce tmavší verzi, protože jsem večer razila s kamarády do baru, a bylo mi jasné, že na nějaké ztmavování nebude doma čas. Aspoň kompenzuji to, že nemám nic na rtech.
Ovšem nápad focení s markonkou mi vnuknul až pán ve stánku na náměstí Republiky, kde jsem makronku kupovala. Běžela jsem za kamarádkou na nákupy do Palladia a shodou okolností jsem zahlédla tento stánek. O touze ochutnat levandulovou makronku jsem tu taky psala, takže jsem tam přiběhla se slovy „Tři levandulové prosím!“, pán chvilku nechápal a nejistě se mě několikrát zeptal: „Ty fialové, myslíte?“. Odsouhlasila jsem a běžela za kamarádkou. Až v tu chvíli mi došlo, že pán si zřejmě myslel, že je kupuju čistě jen proto, že mi ladí k vlasům.
Sice byl pán těžce vedle, ale dal mi aspoň chvíli zábavného focení s něčím, co byste strašně rádi snědli, ale nesmíte. Hlavně proto, že jsem ten den sežrala už dvě a tahle třetí měla být pro mou mamku na ochutnání. Kouzelné na všem bylo, že když mamka konečně snědla tu lehce upatlanou fialovou záležitost, přesně řekla, co mi na ní nesedí. Máslový krém není nic pro mě, člověka, který se ve sladkém nevyžívá. Chyběla tomu kapka citrónu, který by levanduli nezabil, ale oživil. A to celé ideálně v marmeládové podobě. Krém u mě zkrátka neprojde. Je super, jak se v tomhle s mámou známe.
K outfitu zmíním snad jen to, co už dávno víte, že barvy nejsou nic pro mě. Bílá a černá jsou mí nejlepší kamarádi, ke kterým se občas přidá modrá v podobě džínů. V mém šatníku je jen málo výjimek , které hýří barvami. Palmičkové tílko je opravdu těžká nouze, neb má skříň úpěnlivě křičí o tílka na léto. Nikde nic. Z většiny střihů je mi do breku, protože nesluší ani figurínám, látky levné, průhledné, inu není o co stát. Tohle je stupnici „dá se“, takže nebylo o čem. Navíc sleva srazila jeho cenu asi na 100,- Kč, takže nebylo o čem na druhou.
Zbytek je těžká klasika, boty placaté, protože se na nich dá za prvé dělat skvěle Jackson a za druhé večerní chození Prahou není nejlepší kamarád podpatků. Kabelku tahám poslední dobou nonstop. Ladí ke všemu, je malá a nedělám ze sebe tak mulu, jako se mi to občas stává s většíma kabelkama. Doklady, klíče, peníze a mobil, víc nepojme a věřte mi, že to je ten nejlepší trik, jak netahat tunu krámů.
Praktický každým směrem – to je poslední dobou největší požadavek na moje outfity. Ale tyhle požadavky se čas od času mění, takže od slip-onů za chvíli uteču k vysokým podpatkům, od nich k balerínkám, … Nemilujete tohle na módě a na líčení?
Read More →
