Líčení a fantazie nezná mezí!

GetTheLouk - kosmetický nadšenec a beauty kanál, který 2x týdně přináší nové recenze kosmetiky a líčící tutorialy.

Youtube Instagram

Results for category "Nezařazené"

162 Articles

Review / Recenze: UD ORIGINAL NAKED vs. MUA Undressed

naked_undressed_01Tohle je poměrně ožehavé téma. Jsou zastánci levné kosmetiky a zastánci značek či nějakého jména, které si určitě Naked vytvořila. Pokud prostě na to ty peníze nemáte nebo je za to zkrátka nejste ochotni dát, tak tohle srovnání vypusťte a kupte MUA.

Já osobně bych radši doporučila paletky Sleek, které svou kvalitou opravdu vynikají. Sice nemá nic, kde by byly dvojčata či sestřenice naked stínů, ale filozofií se shodují. Jejich třpytivé stíny jsou hezky máslové a matné poměrně dobře pigmentované, nepráší a jsou rozhodně praktické svými barvami :)

Tak co máte doma vy?

Read More →

Boj Modré a Růžové / Battle of Blue and Pink Makeup Tutorial

battle_blue_pink_tut_02battle_blue_pink_tut_01Když jsem viděla tyhle dvě paletky vedle sebe, tak jsem se musela smát, protože jsou skoro stejné. Mají stejnou filozofii, sice ne úplně zaměnitelné odstíny, ale velmi podobné. Ani jsem nevěděla, kterou použít dřív. A tak z toho vzniklo tohle video. Doufám, že vás tohle malé okořenění tutorialu bavilo. Já za sebe musím říct, že byla sranda to natáčet a i stříhat. Občas sice trošku peklo, ale co. Nic nemůže být úplně jednoduché, že? :) Která paletka se více zamlouvá vám?

Read More →

Fake vs. originál a inspirace? Aneb počty s kosmetikou!

Víte, tomuhle tématu jsem se chtěla co nejdéle vyhnout, ale poslední dobou mě pár věcí dostalo na tolik, že asi také přiliju trošku oleje do ohně. Jelikož poměrně nedávno Kája informovala o stránce, která prodává kosmetické faky neboli repliky a nijak se tím netají, naopak stojí na tom jejich obchod, a na spoustě blozích se objevuje falešná kosmetika vydávaná za originál jakoby se nechumelilo, tak se také k tomuto tématu vyjádřím. Neb i já se sním často potýkám. I když trošku z jiné strany.

A pokud chcete vědět o jaké blogy se jednalo, neptejte se mě. GetTheLouk nikdy nemělo sloužit a snad nikdy ani nebude jako něco příbuzného bulváru, který ukazuje prstem na lidi/blogy s nějakou výtkou.

Ještě na úvod se chci zmínit o jedné věci. V průběhu čtení článku neřešte, zda jste ochotni zaplatit 30 000,- za kabelku či 2000,- za stíny. Tam jsou preference každého jiné. Nemluvě ani o tom, že spousta lidí na to ani ty peníze nemá. Nechci tu soudit a moralizovat lidi, kteří to mají nastavené jinak než já. Nechci tu ani říkat, co je správně a co ne. Jen zde chci vypíchnout pár bodů a možná snad konečně otevřít oči pár lidem.

Ta není pravá, že ne?

Na začátek se budeme bavit o fakovém oblečení a doplňcích. Evidentně kabelky jsou pro každého velmi pochopitelný ukazatel. Takže sem s nima. Obecně nejpadělanějšími  kabelkami na světe jsou kabelky Louis Vuitton. Má oblíbená značka. Od které mám pár kousků. Mluvím tedy o následujícím z vlastní zkušenosti.

Jedete v metru, platíte benzín u pumpy, kupujete si zmrzlinu nebo stojíte frontu v McDonaldovi – tam všude dostanete jeden měřivý pohled typu: „Tse, ta není pravá, holka s vuittonkou by…“ doplňte si sami „…nejela metrem přece, jezdí autem!“, „… nejedla v mekáči, tak jí určitě jen v Michellinských restauracích!“, „… nejela autem, má soukromý letadlo!“, „…nejí zmrzlinu, přece by byla tlustá“. Od doby, co existuje seriál Gossip Girl mají lidé trošku zvrácený pohled na lidi s  luxusnějšími kousky oblečení/doplňku. Uvědomte si tedy lidé, že je jedno, co má slečna/pán v ruce, protože i tito lidé chodí do mekáče, jezdí metrem, nemají soukromé letadlo a klidně se cpou zmrzlinou od rána do večera.

Ráda bych podotkla, že tři z uvedených poznámek nejsou mnou vymyšlené, ale opravdu jsem je slyšela.

Ale ještě bych se chtěla dostat k jedné věci a tou je otázka „Ta není pravá, že ne?„. Lidé, kteří se vás ptají už rovnou předpokládají, že máte fake, že originál vás minul. V podstatě se obecně považuje mít fake za špatnou věc, která vás degraduje, tím pádem se vás snaží lidé tímto degradovat. Ať už vědomě nebo ne. Zažila jsem dvě osoby, které ptaly stylem: „Ta je pravá?“ či „Ta je pravá, že jo?“. Zbytek spadá do nevěřící kategorie. Ovšem o co jde především – to je odpověď. Teď myslím v mém článku ne obecně. Představte si, že máte originál, co odpovíte? „Ano, je pravá“. To zní logicky ne? Ale co když máte napodobeninu? Většina lidí původ kabelky zapře, takže jeho reakce bude: „Ano, ta je pravá.“ – jaký je tedy smysl položení otázky? Protože v 90 % případů dostanete stejnou odpověď ať už je pravda jakákoli.

Jak to poznat?

Chcete upřímnou odpověď? Nijak tyvole! Poznat se to nedá. Pokud je fake dobře udělaný, nemáte šanci. Co měli v Bulharsku, tak ani já jsem tam nevěřila vlastním očím.

Jsou občas takoví hrdinové, kteří odhadnou slečnu/pána podle věku a oblečení. No, tak tam vás hnedka musím zarazit. Ani tam to nepůjde. Já osobně miluju kombinovat tenhle kousek s šedivýma teniskama. Říkejte si, že jsem barbar. Já si myslím, že volnýma džínama, teniskama, tílkem, blazerem a vuittonkou nikoho nepohoršuju. Prosím, neříkám, že se vám to musí líbít, nemusí, já se tak cítím pohodlně a o to jde. Pochybuju, že by mě ti hrdinové odhadli na originál. Takže tyto dohady rovnou přeskočte, nemáte šanci.

A co kosmetika? Jak to poznat tam?

Tam nejde poznat nic. Myslím, že aspoň tak 70 % mých kamarádů, kdybych namluvila, že ta světle modrá je z paletky Naked, tak by mi věřili. Jen moje máma se se mnou umí dohadovat, co to mám na očích a neomylně střílí značky a odstíny rovnou z hlavy. Nikdo nepozná, jestli to na mém víčku je Chanel nebo Essence. Zančku to má u mě v šuplíku, popřípadě v kabelce. Tam to stejně nikdo nevidí.

Tak proč si kupovat originál?

U kosmetiky a vlastně i u těch kabelek, peněženek a tak dále je to pro mě kombinace několika faktorů, které nemusí nutně jít vždy v tomto pořadí: originalita/jedinečnost produktu (buď limitovanost, barvy, kombinace barev, textura, může to být i obal, ale na to já moc nejsem, protě jednoduše jde o to, zda se mi to libí), kvalita a značka. Značka vždy něco značí (logicky :D), něco evokuje. Už jsem to vysvětlovala několikrát, když se řekne Urban Decay vybaví se mi stíny a naopak… U mě je značka záruka toho, že dostanu své  očekávání. U UD čekám skvělou kvalitu stínů.

Ale upřímně, kdo to pozná? Vždyť si můžu koupit MUA Undressed místo Naked. Není to to samé, ale ruku na srdce, kdo to pozná? Možná bude kvalita horší, ale naučím se s tím pracovat, takže výsledný efekt bude stejný. A pokud to netrápí z nějakého důvodu mě, že nemám Naked, tak co?

Ano, tohle mi přijde logické. A stejně je to i s módou. 90 % všech kabelek v běžných obchodech nákupních domů jsou kabelky na styl velkých jmen. Nemusí to být nutně LV. Nejsou to faky, nejsou stejné. Jsou jim jen podobné, jejich návrhář se inspiroval jiným. Cena je pak samozřejmě někde jinde. A co? Nikomu to nevadí, proč taky? A stejně by to mělo být i u kosmetiky. Existují stránky zaměřené na dupes neboli dvojčata jednotlivých produktů. Já bych tam šoupla Chanel Rouge Allure, která se už naštěstí nedělá, a ELF Minerální rtěnku – jsou úplně stejné. Chanel stála 1000,- a ELF 100,-. Je už na vás, jestli chcete mít v kosmetické taštičce to a nebo ono. Inspirace na každého čiší dennodenně, ať chce nebo ne. To je v pořádku. To není klasifikováno jako fake. Ostatně proč také?

Ale dát na něco cizí značku s tím, že to je ono, je prostě něco jiného. Stejně to vidím u kosmetiky. Ta původní značka musela své jméno vybudovat. Většinou tvrdou prací. Ta stála haldu peněz. Marketing. Zaměstnanci. Výzkum. Výroba. A takhle můžeme jet do nekonečna. Ale pak přijde někdo, kdo tohle platit nemusel a vydělává na vaší tvrdé práci. To je urážka ne?

Nechápu, jak se uživí faky v módě. Pokud na to nemám, tak si to nekoupím. No bóže. Je to jen kabelka, nic víc. Koupím si jinou z obchoďáku, podobnou třeba. Ale už vůbec mi mozek nebere, jak se můžou uživit faky v kosmetice. Nemluvíme o tom, že třeba nevíme, že kupujeme fake, to je zase jiná záležitost. Ale že někdo vědomě kupuje švihlou paletku, když existují její dvojčata, která jsou snad ještě levnější než ten fake, akorát na sobě nemají špatně natisknuté Naked – to já nepochopím. Možná jsem divná, říkejte si, že jsem snob, ale na těch očích je to přeci naprosto jedno. Pochybuji, že kvalita faku stínů od UD bude stejně dobrá jako originál. Ale třeba se mýlím, třeba je to úplně to samé a já jsem vůl, že ji mám za plnou cenu.

Doufám, že jste můj pohled na situaci pochopili. Vím, že tomu předcházelo dlouhé intro, ale to je taky tak nějak věc, kterou jsem chtěla dostat ven. Asi se nikdy nezbavím měřivých pohledů. Kabelky lidi zkrátka fascinují. Za chvíli aby člověk zkoumal slečnám víčka, zda tam mají fake Naked nebo MUA Undressed. A nebo není to vlastně celé absolutně jedno?

Několik poznámek na závěr – neptejte se mě na mé LV kousky ani na jejich cenu. Stejně vám ji neřeknu.

A pokud mermomocí chcete třeba Naked a vidíte na nějakých pochybných stránkách něco, co vypadá podobně, ale je to křivě natisknuté a tak podobně, vezte, že to Naked není. Zvlášť pokud stojí €12, Naked stojí kolem €42 (tuším, možná €48, nevím z hlavy), za dvanáct ji prostě neseženete. Tedy pokud chcete mít stopro jistotu, že kupujete originál UD z důvodů uvedených výše.

strong

Proč nebudu nikoho sdílet? Aneb počty s blogem!

Ani byste nevěřili, kolik dotazů mi na tato témata chodí. Opravdu desítky denně. „Prosím, nezmíníš se o mě ve videu?“ „Prosím, hoď odkaz na svůj FB, to ti nic neudělá!“ nebo „Jen by si řekla, že můj blog je, nic víc!“ Dámy a pánové je hned několik důvodů, proč se tohle nikdy nestane.

Ale abyste mě nepochopili špatně, to není, že bych si řekla, ať všichni táhnou kamsi, a s nosem nahoru bych si pod něj mumlala „Jen škemrejte!“. Naopak, je na jednu stranu strašně lichotivé, že někdo vidí vás jako širokou mediální platformu. To je kompliment, alespoň pro můj blog. Navíc nerada lidi odmítám, špatně se mi píše, pardon, moc se omlouvám, ale tuhle spolupráci nepřijmu nebo tohle nevím, s tímhle neporadím a tím pádem i opravdu tě nevysdílím.

Ale představte si situaci, koukáte na Objevy a Přešlapy, kde povídám o nějaké boží řasence: „jo, je fakt suprová, uplně jí miluju, fakt, mám pocit, že už jsem našla svou vysněnou řasenku.. jó a když jsme u toho jděte se mrknout na www.sdilejmeprosim.blogspot.com a pak tu mám korektor, kterej jsem koupila…“ Ehm, co si pomyslíte? „Bože, co to ta kráva dělá?“ „Kolik za to dostala?“

Ano, to je ono! Uvědomte si, že většina nákladů velkých firem tvoří marketing konkrétně reklama! A já bych vám dělala reklamu. Když tohle téma postavíme úplně absurdně, tak já bych si za to měla říct peníze, protože která reklamka vám to udělá zadarmo?

A teď si opravdu představte, že bych se o někom tedy doopravdy zmínila. Promiňte mi odbočku, ale já si vždycky představím následující situaci: „Ahoj, já vás vítám u dalších nákupů a novinek. Šílený, další měsíc a další nákupy, děs, www.sdilejmeprosim.blogspot.com, ale co no jsem posedlá nakupováním, já se přiznám, bez mučení…“ Aneb zmiň se o mě dotažené do absolutního extrému. Ale zpět k tématu. Jendou o někom něco řeknu a těch dalších devět denně, co mi píšou, se budou ohánět tímhle precedentem. Takže skončím s týdenní rubrikou s názvem www.sdílejme.cokoli.cznebocom, kde budu drmolit jen adresy stránek.

To by prostě nešlo. Mě taky nikdo nesdílel. Nikomu jsem nepsala. Pokud mě někdo sdílel, tak to bylo z jeho rozhodnutí, jeho hlavy a jeho dobročinnosti. A já mu za to moc děkuju! Ty lidi, které sdílím já, což je asi jen CCF, Bárb a Adélka, jsou lidé, se kterými spolupracuji, jsou to mí dlouholetí kamarádi, které mám ráda. A pokud dělají se mnou na nějakém focení, tak mi přijde logické, uctivé a slušné uvést jim zde kredity. Za jejich práci. Ne prosbu o sdílení. Je to tedy z mého rozhodnutí, mé hlavy a mé dobročinnosti. Žádná žádost. Vyplň formulář, ona ti udělá reklamu zde nefunguje.

Konečně, existuje malá forma reklamy, kde není tohle tak zcela evidentní a zasluhuje to především iniciativu sdíleného. A tou je žádost o rozhovor, kterých poslední dobou přibývá. Tam je kritériem akorát originální otázka, nic á la „Kdy si začala s blogem?“, protože tuhle otázku jsem zodpověděla alespoň milionkrát. Následně vám napíšu sloh, ten vy zkopírujete na blog a máte článek. Pokud vkládáte fotky, připomenu vám uvést zdroj, neb fotografie podléhají autorským právům. A následně rozhovor sdílím na svém FB. Je to určitě forma reklamy jak pro vás, tak i pro mě. Sice mi ve finále zabere více času než by zabralo zmiňovaní blogů ve videu, protože nasmažit odpovědi na 10 otázek taky zabere nějaký ten čas, ale je to alespoň trošku morálnější forma. Pro mě.

Nesouhlaste, ale já to tak cítím. Vím, že se to může zdát namyšlené, ale blog dá spoustu práce. Je pár obecných tipů, jak vytvořit čtený blog (tuhle větu berte asi v milionech uvozovkách a s rezervou)… Nebo to napíšu jinak, formou odpovědi na otázku: „A jak si dosáhla ty tolika čtenářů/odběratelů?“ Odpověď v kostce zní:

„Piš, přispívej pravidelně, svědomitě, pravdivě a s láskou o tom, co tě baví. Dej tomu tunu času, tvrdé práce a věnuj pozornost každému detailu, lidé pak ocení, že se snažíš zlepšit a někam se posouváš a rádi tenhle proces budou s tebou sledovat. Nikdo není od začátku dokonalý. Buď upřímná a svá, to lidi zajímá a baví. O ničem jiném to není. Není to o počtu odběratelů a návštěvnosti. Stojí to hlavně na věcech vypsaných o řádek výš, zbytek už je jen hloupá statistika, která zahřeje u srdce, ale nestaví se na ní. Blog není o produktech zadarmo, počtu komentářů a liků na facebooku. Je to práce, která tě baví. A proto ji děláš.“

Vím, klišé jako blázen, ale víte co? Je to krutá pravda. Pak k tomu připočítáte trošku věcí á la zarovnané články do bloku, bezpatkové písmo, dobré barvy písma, pozadí, blogu, zajímavé logo, bla bla bla a víc už udělat nemůžete :) Neříkám, že mi like na FB nezvedne náladu, naopak, je velmi milé vidět, že blog roste a že se líbí. Ale je to proto, že lidi zajímá, co dělám, baví je se radovat z kosmetiky, jako to baví mě, ne proto, že mě někdo sdílel. Já si to vydřela sama! A jsem na sebe pyšná! :)

Proč očekávám při nákupu stoprocentní servis? Aneb počty s kosmetikou!

Že jsem stále negativní a pořád se mi něco nelíbí, slýchám skoro nonstop. Ano, někteří to berou jako pozitivní věc, že nejásám kolem všeho, kolem čeho se obecně jásá. Chci vám vysvětlit, proč chci všude sto procent! Proč si já osobně myslím, že je to normální.

Nejdříve trošku těch pohádek na začátek. Určitě několik lidí napadne po přečtení tohle článku, že to vidím jednostranně, pouze se strany zákazníka, že jsem nikdy nepracovala. Kecy. Pracovala jsem, lidé byli nepříjemní, dostávala jsem pravidelně seřev, když nebylo jimi vybrané zboží na skladě a tak podobně. Dostala jsem někdy i seřev za to, že zboží je drahé, ale to je jiné články. Pracovala jsem s lidmi i bez nich. A stále tvrdím, že nejtěžší práce je servírka a následně zbylé práce s lidmi. Proč se neptejte, to by bylo znovu na jiný článek.

Další kapitolou této pohádky je drobná prohlídka lidské mysli. Je totiž v lidské přirozenosti si pamatovat špatné zážitky více a lépe než ty dobré. Vysvětlení je podle vědců/psychologů takové: Pokud se někdo v pravěké tlupě otrávil něčím, co snědl, nebo ho zabilo nějaké zvíře a tak podobně, bylo nezbytné pro přežité celé skupiny si toto nebezpečí pamatovat. Aby se tahle šlamastika nestala i jim. Proto je v lidském mozku nastaveno, že dobré = standart!

Nyní jiné objasnění toho samého. Půjde o trošku modernější pojetí. Tím je hodnota peněz. Tu vnímáme každý asi trošku jinak, ale ať už je pro nás 100,- Kč hodně nebo málo, chceme za tu stovku dostat maximum! Jestliže bonbón stojí korunu, chci za své sto dostat sto bonbónů. Jak logické. S měkkými faktory tvořící cenu je to horší. Ale i tak nevidím jediný důvod, proč by se mnou měla slečna prodavačka jednat jako s póvlem, když kroužím kolem stojánku s Chanelem a ve finále odcházím s tvářenkou za tisícovku.

Proč do toho motám prodavačky? Marketing značky? Obal? Špatné zkušenosti s reklamací? (Ano, další narážka na mou špatnou zkušenost u MACu, díky které jsem tuto značku zavrhla.) Celé to hned vysvětlím.

Vemte si, že chcete prodávat své stíny. Musíte je tedy vyrobit, vyrobit obal, potisknout ho, vyřešit ty právnické věci okolo, postavit/pronajmout obchod (bereme zde v potaz kamenný prodej), najmout prodavačky, uklízečky, ochranku. Těm všem vysvětlit co a jak mají dělat. Zajistit osvětlení v obchodě, nějaké ty poličky, kde bude zboží vystaveno, zajistit testery, dopravu, reklamu… A takhle bychom mohli pokračovat do nekonečna. A z čeho se mi to zaplatí? Z toho, že prodám svoje stíny.

Takže v momentě, kdy vcházím do obchodu očekávám milý personál, nechybějící testery, cenu pod každým výrobkem, dobré osvětlení, které mi pomůže se rozhodnout zda mi odstín sedí či ne, rychlou možnost zaplacení, takže ne jednu pokladnu na třicet zákazníků. Nevadí mi vystát frontu tří až pěti lidí, když vidím, že všechny pokladny jsou obsazeny pracujícími lidmi. Ale jedna pokladna v narvaném obchodě je výsměch.

Všechny obchody, do kterých běžně chodíme, evidentně fungují už dlouhou dobu, tedy vydělávají. Tedy platí všechny výše načrtnuté náklady. Pokud je ale prodavačka z mé návštěvy vysloveně otrávená, mají jí platit víc. Já totiž za svou vysněnou tvářenku dávám svých tisíc. Platím za stoprocentní servis! Cena produktu neklesá s její náladou. Chci standart.

Nemám tedy chuť se vrátit do Inglotu, když mi paní vrazí stín do ruky a řekne mi: “Tohle nemáme, takže si vyberte něco jinýho!”. “Pardón paní, tyvolé, já taková kráva jsem si dovolila vybrat si stín, kterej nemáte, dyk já to přeci měla tušit! Služebníček, služebníček! Já to vlastně ani nechci, ráda ten jediný hnědý matný stín nahradím třeba zelenou třpytivou neonkou!” – to se nikdy nestane. Já odcházím s ničím místo se dvěma stíny, které jsem si vybrala a měli je. Kdyby její reakce byla “Moc se omlouvám, ale tenhle stín bohužel momentálně nemáme, chcete si tedy vybrat jiný?”, tak jí řeknu, že co se dá dělat, že si vezmu tedy ten zbytek a pro tenhle se vrátím jindy. Ale ne, paní se rozhodla jednat jinak. Kdyby ten obchod byl její, tak by se modlila, abych si koupila aspoň to, co mají, ale ona je pouze zaměstnanec a svou výplatu dostane, ať si ta kráva vybere to, co mají vyprodané, nebo ne.

Jak z tohohle začarovaného kruhu ven, netuším. Protože nemám ráda ani tu variantu, kde jsou zaměstnanci placeni procenty z toho, co prodají. Znáte, když se o vás tahají prodavači. Ale ať se pak značka nediví, když ji zavrhnu po neskutečných a ve finále drahých (viz. článek o Jak vyzrát na nakupování kosmetiky?) tahanicích s reklamací. Protože se to nesmí stát. Já dala za rtěnku 600,- Kč, tam má být započteno i to, že někdo zaškolí prodavače v oboru reklamace, pokud není, tak zdražte, ale já chci standart. Sto procent. Sto procent ze svých peněz. Nechci vypláznout pětikilo, abych dostala jen tři stovky. Vy byste chtěli, aby vám kámoš vrátil jen tři kila, i když si včera v baru půjčil sedm set?

Na druhé straně si myslím, že je nutná akce i ze strany zákazníků. Pokud je něco špatně, řekněte to! Jinak se to nemá šanci zlepšit! Při nehorším se to nezlepší :D nic jiného se stát nemůže. A druhá rada – chvalte, pokud je vše dobře! Jednou jsem si chtěla zavolat šéfa v Douglasovi, abych vychválila paní prodavačku, protože to byl nadstandard snad :D Sice by na mě asi všichni koukali jak na vola, ale co. Paní byla úžasná a krásný den a děkuju jsem jí popřála více než desetkrát :D Stejně jako pravidelně všechny paní na pokladně jídla v Marks & Spencer. Ale i lidé v kavárnách, na pokladnách supermarketů a tak dále… Nemyslím si, že by je nepotěšilo, když jim poděkuju, že svou práci dělají dobře, že mi zpříjemnili den, že jim moc děkuju a přeju, aby se měli tak dobře jako teď já.

Neříkám, že je vše jednostranné, ale prostě nevidím nic divného, že chci milou obsluhu a dobré balení stejně tak jako dobrý produkt uvnitř. Svých sto procent.

Nákupy a Novinky: Itálie 2013

nan_italie_2013

Upřímně, jsem v tomhle videu tak trošku hotová ještě z cesty. Vždycky je pro mě těžké točit video, které zahrnuje nějaké dárky, protože logicky se těším, až je předám, ale taky musím natočit to zpropadené video! :D Což zahrnuje světlo a blá bla blá… :D Takže občas jsou to trošku polní podmínky – jako třeba teď: bez nehtů, osypaná a po dvanáctihodinové cestě domů zahrnující osm hodin v zácpě. Takže snad už chápete obrovské nadšení z malého kousku čokoládového dortu :D

A teď ke kosmetice! Byla jsem samozřejmě na horách, neměla jsem moc příležitostí na nákup kosmetiky. Co bylo v místním (tj. 30 km vzdáleném EuroSparu) či pak v Bolzanu (přes 100 km daleko), to zkrátka bylo. Ale i tak mě některé věci fascinovaly. Ty uvidíte na fotkách. Nicméně předám vám pár postřehů z Itálie. :)

1) V obyčejném obchodě je kosmetika zapečetěná v plastovém obalu stejně jako ve Francii. Ano, v obchoďácích nemáte testery, což vidím jako velké mínus, ale ty se tam dají dát. Ostatně ve Francii se to s testery také naučili. Ale pak každá věc, kterou si koupíte je čistá, s minimálním počtem bakterií, neochmataná, prostě nová přímo pro vás. A pod tenhle tah do českých drogérií se ráda podepíšu! Sem s tím!

2) Vichy a Avéne tam bylo směšně levné. Žádné skoro až tisíce korun za krém, normálně pár stovek ve Sparu. Což mi potvrzuje, že to opravdu nejsou žádné luxusní lékárenské značky, ale obyčejné krémy jako například L’Oreal. (Zde bych upozornila rýpaly, že mluvím o imagi značky na venek, ne o produktech a jejich kvalitě jako takové.)

3) Paní jsou tam všude milé. Mohla jsem mít štěstí, ale přece jenom jsem byla aspoň v sedmi obchodech s kosmetickým zaměřením a všude milé paní, které sice neuměly ani německy ani anglicky, ale i tak mi s chutí lámanou angličtinou (takže vlastně italsky :D) vysvětlovaly, co bych si u nich mohla koupit. Je to určitě dané prostě jejich kulturou tam. Ostatně, jestli se chcete dočíst o tomto tématu víc, tak se mrkněte na můj sloupek pro CCF.

4) A konečně, Kiko není italská Essence, jak se tvrdí. Je to normální italská značka, která se drží na cenách vyšší drogérky něco jako L’Oreal v ČR. Bohužel mýtus, že jejich monostíny jsou většinou propadák propadáků, není mýtus. :D

Teď už si užijte fotky. Pamatujte, že jsou pořizovány mobilem tak, aby nebylo moc nápadné, že fotím. Je mi stále hloupé fotit v obchodě. :D

nan_italie_01

Read More →