Nákup jídla na týden: 835,- Kč
Nákup kosmetiky za týden: 1085,- Kč
Útrata za kavárny za týden: 274,- Kč
Nájem: 13400,- Kč
Spotřeba papír. kapesníků tento týden v hodnotě: 89,- Kč
Takhle by to bylo ideální, ne? Přehled přesně za co utrácím, abyste měli úplně jasno, jak velké moje nákupy s kosmetikou jsou, kde na to beru, za co utrácím a hlavně proč proboha za tohle?
To se ale nikdy nestane. Ani tu nebudu rozebírat jak moc soukromá věc tohle je, protože pokud má nutnou potřebu tyhle věci řešit, tak mu soukromí druhých asi moc neříká a je naprosto marné to tu nějak hlouběji řešit. Komu není rady, …
To, kde beru peníze na svoje živobytí, může být všem vlastně jedno. Za dejme tomu řasenku, která stojí 100,-, musím zaplatit stovku jako každý jiný. Nehledě na to, kde a jak pracuju.
Peníze jsou, byly a budou vždy kontroverzní téma. Na tom se nic nikdy nezmění. Proto se o ní blogeři a lidé obecně neradi baví. Nikomu neříkám, kolik má za co utratit, já jen říkám, jestli má útrata byla ok nebo v poměru kvality z mého pohledu byla zbytečná. Z mého pohledu. A mého hodnotového systému.
Hodnotový systém. Ano. To je právě ta mrcha, kvůli které to všechno je.
Každý máme nastavené hodnoty jinak. Je to dáno rodinou, výchovou, sociálním postavením rodiny, školou, kulturou země, ve které vyrůstáme, ale i žijeme, dokonce i špatnými a dobrými zkušenostmi při nakupování (viz článek Proč chci svých 100 procent?). Úplne vším. Každý máme hodnoty jiné. Někdo dá litr za rtěnku, jiný za stíny, někdo koupí sto gramů šunky za dvanáct korun, jiný za čtyřicet. Tak to je. Tečka. To zní logicky, říkáte si.
Proč by se tedy měla recenze rtěnky, která stála 120,- Kč, lišit v případě, že jsem ji koupila za peníze, které pochází od mých rodičů nebo z mého výdělku práce hlavou či z výdělku mé práce rukama? Že budu mít jinak nastavenou hodnotu peněz? Ano, to budu. Ale nejen kvůli tomu. To budu mít i tak. Každý ji máme jinak nastavenou. To je jisté. Tak není to jedno?
Proto nemám potřebu vykládat o tom, co dělám za práci, kde, jak, kdy, jak často, za kolik a v kolik pracuju. V momentě, kdy to řeknu, budu souzená za to, že za A) mám peníze od rodičů, rovná se nikdy jsem nepracovala, neznám hodnotu peněz, jsem rozmazlenej parchant. Za B) pracuju hlavou, vím prd, co je to skutečná práce, dostávám hodně prachů za sezení v kanclu a myslím si, že jsem nejchytřejší na světě nebo za C) pracuju manuálně a to byste teda všichni chtěli vidět, co jako dělám, kde na to beru čas a ke všemu jsem určitě hloupá, že dělám to, co dělám. Tohle bych řekla, že jsou velmi zjednodušeně obecné myšlenky lidí (neříkám tedy, že si to myslí všichni a přímo takto) při pohledu na téma práce – peníze – hodnotový systém. A takhle já souzená být nepotřebuju.
Já třeba nechápu, jak může mít fotbalista plat několik miliónů či desítek miliónů ročně zatímco doktoři se pohybují v řádech tisíců. A to fotbal k smrti miluju a k doktorům prakticky nechodím. Není to spravedlivé. Že umí někdo běhat a dělat kličky je obdivuhodné, ale pomoct člověku, uzdravit ho nebo i zachránit život je zázrak. To si zaslouží obdiv! Ale co, tak máme dnes nastavenou společnost a její hodnoty. Nic s tím neudělám. To jsou věci, nad kterými by se měli lidé pozastavovat, ne nad koupí kosmetiky.
Víš, kdy umřeš? Zítra? Za rok? Za deset? Za deset minut? Nevíš, co, tak si užívej, dokud můžeš. Tak jsem vychovaná já. Ne nemyslet na budoucnost, ale myslet na současnost! Jasně… až umřeš k čemu ti bude, že si byla tři týdny v úžasné Austrálii? K ničemu, ale užila jsem si to! Můj život měl tři týdny blaha. A já jsem za to ráda. A co, že mám doma šest tvářenek od NARSu? No, s trochou nadsázky můžu říct, že je třeba někdo zdědí, ale já jsem ráda, že je mám. Můžu díky nim, ač se to zdá hloupé a malicherné, vyrazit ven o něco sebevědomější. A mít v životě víc toho blaha.
V opačném případě dojdeme k myšlenkám, že můžu chodit nahá a žít na ulici, stejne umřu. Že si tohle všechno mám zažít, protože jinak nevím, co je život. Takhle já se na svět nedívám a nebudu. Nesnažte se mě tedy o tom přesvědčit. Neříkam ani, že si všichni musíte pořídit rtěnku za 800,-, jinak váš život stojí za prd. Ne. Jen vysvětluji, jak to mám já, abyste můj styl života a mé nakupovaní třeba lépe chápali nebo spíš dokázali respektovat.
Já nelezu do peněženky vám, tak není potřeba, aby tam někdo lezl mně. :-)
* Všechna čísla uvedená v tomto článku jsou náhodná a nemají jakoukoli spojitost s realitou.
Khaki je dosti opomíjená barva, jak v módě, tak i v líčení. Zelenou jakoby nikdo neměl rád. Není to populární růžová či snad i modrá. Tohle je takové temnější pojetí zelené, ale uznejte, že se zlatou tvoří dokonalý pár. Nyní můžete políbit nevěstu! Já symbolicky líbám předsevzetí, že zelenou budu nosit častěji. Na očích, rtech i v oblečení.
A pokud na zelenou nejste, tak doufám, že aspoň trik se štítama vám k něčemu byl. Já totiž často přeličuju jen oči. Odlíčím a zase nalíčím k jinému outfitu či příležitosti. A díky těmhle nevzhledně vypadajícím plácačkám na tvářích může líčit rychle, neohrabaně a bez starostí. Geniální, ne?
