Crush on Sweetie Crush
Už jsem vám vyprávěla, jak se mi tenhle lak v lahvičce vůbec nelíbil, jak jsem ho z nudy nalakovala na nehet s tím, že se mu vysměju do očí a zas odlakuju. Jenže ouha! Ta prapodivná fialka vypadala nehtu nádherně. Něžně. Jako víla. Bosá běhající v bílých krajkových šatech po louce plné zvonků a fialek. Ano, až takové klišé to bylo.
Teď už vážně, lak vypadal na ruce vážně krásně, dělal ji lehce opálenější, působil decentně, ale ne nudně, byl dívčí, troufám si říct, že i poměrně elegantní. Dokážu mu přisoudit spoustu přídavných jmen. Dokonce i v barvě to nebude o jednom přídomku. Je to sice světlá fialová, ale tím, že je lak hrubý, a má tedy drobné výstupky, které všechny hází stín i lesk, je sem tam více do růžova a sem tam do až bělavé fialové. To právě zabíjí tu nudu. Řadím ho do skupiny laků, které maximálně klamou lahvičkou. Třeba Gabriella Salvete a její pískáče tolik neklamou, mi přijde, fialková víla ano. Ale v dobrém.
Co laku ale musím pochválit je odlakovávání. Žádné zdlouhavé drhnutí nehtu, zpilovávání zbytků, protože na víc šmrdlání tampónkem přes nehet zkrátka už nezbyly síly, žádná alobalová metoda. Prostě normální odlakování. A pak, že to u těhlech hrubých nejde…
Zkrátka a dobře, já ho nedávno z rukou sundala, ale půjde tam brzy znovu, máma s ním na nohou momentálně odjela na dovolenou a dál se o něj hlásí kamarádka. Vlastně až teď mi dochází, že jsem neviděla ostatní odstíny z kolekce. Asi se po nich budu muset mrknout, aby víla nebyla v mém lakovém šuplíku sama. Co vy, dáte jí šanci?