Summer in Milano 2013

Několika denní výlet do Milána byl naprosto úžasný! Pokud mě sledujete na instagramu, tak vám asi nic neuniklo. Pokud ale ne, tak rovnou mrkněte na #gettheloukinmilano a užijte si virtuálně dovču aspoň takhle zpětně. Sama si občas projíždím fotky a vzdychám nad tím, jaká to tam byla pohoda plná Aperolu, obchodů, krásných Italů a vedra.

To byl snad jediný faktor, který dovolenou skoro až kazil. Všichni zplavení, na sluníčku se nedalo nejen si sednout, ale ani být. Existence na dosah slunečních paprsků byla zkrátka zhola nemožná. Docela dobrý marketingový tah – v obchodech měli klimatizaci a člověk se tam pak i rád uchýlil.

Původně jsem slibovala vlog. Ale už to vedro byl důvod proč se mi vůbec nechtělo vlogovat – tahat s sebou nonstop foťák a pečená ve vlastní šťávě ještě něco říkat. Chci si prostě dovolenou užít na vlastní kůži, ne přes objektiv fotoaparátu. Nejedu do cizího města pro fotky architektury či sebe, jedu si to zažít. I proto zde uvidíte jen pár zástupců ze dní, kdy jsme foťák opravdu nesly (vlastně spíš Adélka nesla) a kdy jsme opravdu něco vyfotily.

Instagram je v tomto ohledu zlatíčko. Člověk cvakne daný moment, někdy má snahu o dokonalou fotku, tak to zkusí dvakrát, vybere toho méně rozmazeného reprezentanta a je to. Dilema jaký filtr zvolit je pak už v podstatě pakárna. (PS: Instagramovci, nedělejte, že jste nikdy nepodlehli filtrové nerozhodnosti) Vlastně máte pak zdokumentovanou celou dovču, skutečnou dovču. Žádné hodinové nakrucování u památky, kdy si člověk upravuje makeup, vlasy, outfit. Ne! Vezmete brýle, které všechno schovají, cvak, cvak, a jde se dál. Žádný opruz.

Docela vtipné je, jak se při podobné situaci jako na fotce výše, lidé snaží podejít vaši ruku s mobilem v dobré víře, že nebudou zaclánět na fotce. Nikdy by je nenapadlo, že ve skutečnosti fotíte narcisticky sebe :D

Miláno je krásné město, ale není to místo, které by mi učarovalo na tolik, že bych hned po příjezdu domů obvolávala půl rodiny s tím, že se stěhuju. Tyhle tendence jsem měla spíše po návratu ze Sydney než z italského města módy. Duomo, z jehož „střechy“ je většina fotek, mi ale opravdu učaroval. Dokonce asi i více než  než Pantheon v Paříži či remešský Notre Dame, které byly do teďka mými nejoblíbenějšími stavbami na světě.

Jsem ráda, že jsem tam byla, že jsem si užila zdejší atmosféru, ale láska na celý život z toho nebude. Mělo na vás nějaké město podobný dojem? Takový ten „vyčistí a nepoškrábe“?

Na fotkách se mnou: Anetka, Adélka

Fotila: Adélka

Všechny outfity, laky, obaly a tak podobně zde vypisovat nebudu, určitě o nich na blogu uslyšíte ;)